(malé předvolební poselství a přání)
Na prahu letošního roku jsem publikoval text nazvaný Sedm rozhodnutí pro českou levici. Myslím, že vize v něm obsažené se nyní naplňují a že jdeme do finále.
Když jsem byl před třemi lety osloven pomoci společně obrodit českou levici a polít ji znovu živou vodou, měla naše strana kolem dvou a půl procenta, a mnozí jí nedávali šanci na dlouhý život. Vlastně ji považovali za stranu, jež umírá a jejíž hvězda dohasíná.
Od té doby se mnohé změnilo. Naše strana začala lidem dodávat a navracet Naději (tištěný občasník v Jihočeském kraji), a to přímo zhmotnělou. Ta Naděje za lidmi přicházela do jejich domovů. Našla si k lidem svou cestu. A přicházela pravidelně a poctivě, ve dny všední, a nejen ve svátek a v čase předvolebním.
A kolem té Naděje se začala vytvářet nová spojenectví a začali se k ní hlásit a přidávat noví lidé. Dostávala podobu nových tváří.
Tímto bych chtěl srdečně a s úctou poděkovat všem, kteří nám pomohli tu naději (i Naději) lidem přinášet a navracet (v létě i v mrazech, za slunečných dnů i v dešti).
Letošní volby vnímám jako takovou zkoušku. Jako referendum o tom, jestli ta cesta a ta práce, kterou jsem před lety započal i já, má pro lidi smysl. A jestli mi bude udělena důvěra a politický mandát v této práci pokračovat i nadále.
Ať už voliči rozhodnou jakkoli, mé srdce bude i dál (tak jako předtím) bít vlevo a bude bít pro vlast. Tak jako dřív…
Dovolte mi, abych k Vám ještě na poslední chvíli pronesl skromné předvolební poselství a popřál Vám šťastnou ruku při Vašem vlastním rozhodování - o budoucím směřování této naší krásné země.
Přeji Vám, aby v naší zemi klesala nezaměstnanost. Aby každý člověk měl svou lidskou i profesní důstojnost. Neboť nezaměstnanost není nic jiného, než ponížení vlastní cti a důstojnosti. A těm zaměstnaným bych chtěl popřát, aby pracovali za důstojných podmínek a aby byli respektováni a uznáváni. A současně, aby sami respektovali a uznávali ty druhé.
Přeji Vám všem mír a přeji Vám, aby se rodily děti a aby se nevylidňovaly vesnice. Aby bylo více dětských hřišť a více bezbariérových přístupů. Aby ze škol opět zněl zpěv a aby nelítaly rakety. Aby byl mír. A aby nikdo na světě netrpěl pod hnědým morem fašismu.
Abych pomohl i já naplnit tato přání, stal jsem se kandidátem hnutí Stačilo!, a to z pozice člena Komunistické strany Čech a Moravy. Neboť věřím, že poctivá levice má svůj obsah již sama o sobě, a že právě to ji činí uvnitř pravdivou a vznešenou.
Milí přátelé, soudružky a soudruzi, bratři a sestry!
Lidé, jejichž srdce bije vlevo!
Přijďte k volbám. A učiňte i Vy jedno své vlastní důležité rozhodnutí, které ty vznešené ideje lidského srdce pomůže uvést v život. Rozhodnutí, jež umožní žít lépe všem těm, k nimž se poměry posledních desetiletí čím dál tím víc obracely zády.
Abychom my, co tu před Vámi stojíme dnes, nezůstali nic dlužni minulým i budoucím generacím, které nebudou od nás slyšet jen to, že jsme kdysi něco chtěli...
A že se za nás nebudou stydět druzí a nebudeme se stydět my sami…
Že ten obsah, jehož je skutečná levice (již sama o sobě) hrdou nositelkou, uvedeme v konkrétní a praktický život - v něco, čemu říkáme sociálně spravedlivá společnost.
Mírové nebe nad hlavou!
Fotogalerie
